Zamyšlení se nad mým blízkým okolím

Nemůžu spát, jestli si „mám užívat“ spánek a klid před porodem, tak si říkám, že při prckovi asi už žádný spánek nebude. Stejně si už od studentských let myslím, že je to přeceňovaná činnost. Mám alespoň dost času na to přemýšlet, co a jak bude.

Nedávno jsem se byla nucená zamyslet se, jakými lidmi se to vlastně obklopuji, tím pádem jací lidé budou mít vliv na mého (již tak dost bídně geneticky zatíženého) syna (čti rebela). No a výsledek tohoto vnitřního zkoumání tedy nedopadl nic moc.

Je tu několik skupin:

LARPaři – lidi, kteří se vžívají do životů imaginárních postav. Běhají po lese, ulicích, jsou lidmi, zvířaty, bestiemi, zombiemi… střílí po sobě, podřezávají se, šermují, vydírají se, podrážejí se, smlouvají, sem tam nějaká ta výjimka v podobě léčitele… (to ale většinou proto, že si chtějí zkusit něco, co by v normálním životě fakt nedali)

RPGéčkaři – vypravěči příběhů druhých, lidi, co si hrají na Bohy a tvoří a ničí světy. Kronikáři fantazie, jejichž texty nepostrádají čtivost. Kritici obyčejného.

Deskovkáři – lidi, kteří si prostě neumí normálně sednout k pivu či kávě, ale musí vytáhnout nějakou hru a začít ji hrát. Logici, stratégové, hračičky. V očích vykresleno tisíce a jedna možnost proveditelného.

Sportovci, šermíři, bojové umění – lidi, co 100x udělají jednu věc a stejně mají tendenci mlátit hlavou o zeď, že ji udělali blbě. Lidi, co jdou na dně svých možností, plazí se po dojo (tělocvičně) a mají na rtech blažený úsměv, že to alespoň zkusili, popř. že cítí, že konečně směřují dobrým směrem.

Pejskaři – lidi, co učí psa, aby jim skočil na záda. Šílenci pobíhající cik cak s prasečí nožkou uvázanou na šňůrce, lidi, co jedou n kilometrů proto, aby jejich pes uběhl 4 kolečka a jelo se domů. Šílené není nikdy dost šílené, protože se psem se dá zvládnout přece všechno.

Někteří kreativci aspirují svým způsobem na všechny skupiny, že Vláďo, Doly… dost lidí se mezi nimi prolíná. Daly by se najít jistě i další skupiny. Všichni mají něco společného. Nadšení pro věc. Touhu dělat život zajímavějším, hrát si s jeho nejjemnějšími detaily a vyčleňovat se z mainstreamu. No a teď si představte, že všichni tihle přátelé a známí (čti VY), mohou mít vliv na moje mládě. Taky vás ta představa tak děsí?!

Jestliže doteď by se jeho kopání mě do močáku dalo nazvat urputností, co až se potká s nějakým šermířem? Jestli teď má v rukou všechnu moudrost lidstva (kterou by měl při prvním pláči zapomenout), co bude, až mu RPGéčkař ukáže, že jeden svět prostě nestačí? Až ho pejskař navede do lesa, nechá ho nadechnout se vůně čerstvě spadaného jehličí, zapřáhne k němu psa a nechá ho pocítit pravý význam pojmu volnost? Deskovkář ukáže, že učení může být zábava a vlastně ani nemusí být vnímáno jako učení, že stačí vymýšlet, počítat, skládat… LARPař, až mu ukáže, že sem tam se dá vyzkoušet být někým jiným. Hrdinou z pohádek, i když… spíše temným stínem, který pokouší světlo (vzhledem k těm Ondrovým genům)…

Co… z takového tvorečka potom může vyrůst za člověka?

To je apel hlavně na vás, lidi. Zamyslete se nad sebou a začněte se sebou něco dělat, vždyť mi úplně zkazíte dítě!!