Social Skills

Fanda teď musí poměrně pravidelně navštěvovat dětskou doktorku. Poprvé byla u nás, ale teď už se muselo vyrazit přímo za ní. Pfůů… člověk s kočárkem je evidentně vnímán jako objekt nabitý pozitivní energií a chutí sdílet s okolím svou radost. Nezávisle na tom, jestli to okolí zná či ne, popř. jak moc. A nepomáhá ani upřený pohled před sebe a nezpomalení v chůzi! Uvažuji, zda bych nevytiskla letáček s FAQ. Ještěže je zima a průpovídky typu „já bych si ho nejraději hned pochovala“, mohu přecházet klasickým „hmmm“, aniž by to vyznělo nepřátelsky.

Přijde mi to tak neupřímné a tak strojené, že je mi z toho až trapně. Jsem připravená tedy na to, že okolí mě bude brzy vnímat jako krkavčí matku, co nemá ráda své dítě a kdoví, zda ho prostě jen někomu neukradla či ho neadoptovala. Naštěstí začínám zkoušet náhradní řešení kočárku, takže bych možná mohla proklouznout městečkem relativně bez povšimnutí jen s pár drby. Šátek. Vzhledem k tomu, že holky docela tahají, tak se šátkem si je budu moct vzít na sedák a někam vyrazit. Těším se na to jak malá. Nemluvě o tom, že chci mít natrénováno na fantasy tábor, protože šátek se bude suprově hodit ke kostýmu a až se naučím batoh, tedy dávat dítko na záda, bude to super cool!

Přikládám foto prvních pokusů plus foto super prďáckých Chillinky háracích kalhotek (jsou přichycené k obojku, aby si je, potvora, nesundavala), abyste neřekli, že tu spamuji jen s dítětem :-D Válčím totiž na obou frontách. 

:-)