Porod

Mám čas se na chvilku zastavit a zamyslet se. Ohlédnout trošku zpět. Porod. Tohle slovo dostalo v neděli nový a, řekla bych, poměrně reálný rozměr. Už asi jen tak o něčem neřeknu, že „to bude porod“. Odteď to bude stejné, jako když se o boji v Římě řeklo, že došlo až na triarii (snad si to z dějepisu ještě pamatuji dobře Ondřej Švorc).

Řekla bych, že v neděli se mi podařilo vcítit do mladé ženy obviněné z čarodějnictví v rukou španělské invizice. Vy víte, že není zbytí. Je to nevyhnutelné a muselo se to stát. Takže jedinou otázkou je, jak to co nejrychleji zakončit. „Vy se mnou nemluvíte, musíte se mnou mluvit!“ Tak jsem jí řekla všechno, co chtěla i nechtěla slyšet. Odkývala bych jí třetí světovou, ale to po mně nechtěla.

Sestřičky byly skvělé ženské. Rázné, nic neodpustily a zároveň tak něžné a pečující. „Ne, vy netlačíte. Klidně si u toho řvěte, ale tlačte… když dýcháte, nemůžete tlačit.“ Její poměrně suché a monotónní konstatování ve mně budilo ty správné emoce. Rozhodně jí to moje nasrané zatnutí se stačilo. Vůbec jsem netušila, co dělám, takže aby přestala prudit, stačilo prostě nedýchat a chtít ji uškrtit. Neopomínala jsem ani v pravidelných intervalech drtit Ondrovi ruku.

Malej to pojal sportovně, neboť jsem zaslechla doktorku se sestřičkou „je, hele, on se otáčí“ „jo, on se otáčel i uvnitř, proto se mi nedařilo ho dobře nasměrovat.“ Podle mě to byl jen zbytek jeho strategie, které se těch několik hodin držel. „Ježišmarjá, tady se udělala díra! Rychle to ucpat… sakra… čím? Jo, hlavou, ta je největší.. dobrý, funguje to. Nééé, rozšiřuje se, né, vcucává mě to!“

No a pak mi na břicho plácly šmoulu. Takovou fialového obříka a řekly, že to je Fanda.

Doktorka mi pak ukázala pupeční šňůru, ani mě nepřekvapilo, že byla zkroucená do spirály.

A tak jsem se oficiálně stala mámou.

Prcka zvážily a změřily pod dohledem Ondry, který byl ještě takový vyplesklý.

Když už mi dovolily vstát, osprchovala jsem se a měla jsem si sednout na vozík. Bylo to náročné. Ondra mi chtěl pomoct, ale sestřička se na něj zle podívala „Od zítřka se bude starat od mimčo, tak tohle už musí zvládnout taky sama.“ Oh, Bože, ten její hlas mi bude chybět…

Přikládám foto Fandy po vylepšení… teď je to správný bulík! A ještě fotku z dnešního lovu knih na půdě, protože to byl super mega úspěšný lov. Nejlepší literatura!! Jo a fotku holek, které dneska nežebraly ani když jsem jedla sekanou... aneb chůvy dospávají.

:-D