Už rodíš?

Minulé dva dny jsem se parádně vyspala (čti za noc jsem vstávala jenom 3x a byla jsem schopná do 15-20min znovu usnout), čímž jsem si asi zase vyplýtvala kredity… Moje druhá teorie je, že když Ondra má Home Office, tak mě to nenutí solidárně vstávat a dělat mu svačinu. Ano, dneska jde do práce. Ano, možná byste namítli, že dělat někomu svačinu ve ¾ na tři ráno je mírně úchylné, ale nemůžete po mně chtít zázraky, ne?

Za poslední dny se zvýšila kreativita lidí, jak se mě zeptat, zda s nimi ještě komunikuji jako… ani nevím, normální člověk (?!). Už rodíš? Jsi pořád dva v jednom? Nejde to na tebe? Jsi doma nebo v porodnici? Cítíš se v pořádku? Ještě jsi na příjmu? Od některých lidí jako by bylo mezi řádky skryto „ještě ti nenarostla chapadla? Co třetí bradavka?“

Docela jsem zvědavá, co se stane, až budu v té porodnici. Muhehe. Otázky, samozřejmě, chápu, jen je slyšet 5x za den je poněkud úmorné. Ale má to i své výhody. Včera mi volal nějaký pán ohledně smluv, a že bychom se měli potkat a kdesi cosi. Tak jsem mu řekla, že se mi to nehodí. Tak řekl, že jestli tedy příští týden, tak jsem mu řekla, že se omlouvám, ale že za chvilku rodím. Hehééé… ticho na druhé straně bylo pro mě rajskou hudbou. Zakoktání se a popřání pěkného porodu bylo super třešničkou na pomyslném dortu. Doktoři říkali, že si mám ten stav užívat, tak tak činím. Ondra mi pak ještě vysvětlil, že on, jako správný chlap, by to pochopil tak, že už teď jsem na porodním sále a právě rodím. Úsměv se mi ještě rozšířil.

Jediný, kdo teď nejvíc trpí, je moje mamka. Myslím si, že každý večer si simuluje online můj porod, takže taťka si jenom stěžuje Ondrovi, jaký je to chudák, že ona vůbec nespí. Kvůli ní jsem u sebe začala nosit mobil a kupodivu i nabitý. Když mi volala Kiki, úplně se podivila nad rychlostí, se kterou jsem to zvedla. Možná i nad tím, že jsem to vůbec zvedla… možná i nad tím, že telefon vůbec zvonil… jsem teď prostě jiný člověk, lepší.

No, možná nejenom moje mamka. Bhadra přešla do menzes módu. Je hrozně pečovatelská, pořád se mě drží, nedej Bože, když vydám nějaký pro ni nepřirozený zvuk. To je hned ocásek na 100%, blízání, uši dozadu, prostě zažehnávání apokalypsy. Taky je děsně ublížená. Když jsme ji měřili na obleček, třásla se strachem. Nemluvě o reakcích na čištění ucha, kde měla nějakou hnusnou zátku. Ondra s ní musí dneska k doktorovi, to taky bude dráááma. Chilli na mě tolik nereaguje, ale hlídá si mé břicho. Což znamená, že si lehá k němu, kouká na něj a já jsem de facto vzduch. Obě jsou tulivější a i když si nějakou z nich Ondra v posteli ukořistí pro sebe, stejně do hodiny přelezou ke mně. To bude sranda, až se prcek narodí. Bhadra v depkách, neustále ve střehu jestli se něco nehroutí, Chilli je hysterka, když slyší pláč, tak by plačícímu vyblízala obličej z hlavy, a do toho ještě já. No, nebudou to s námi mít ti chlapi vůbec jednoduché