A je hodný?

Ne, je to děsnej rebel. Otázka, kterou nemám moc ráda, protože pořádně nevím, co na ni odpovědět. Především mi přijde zcestná. Já vím, že to lidi myslí dobře, ale jak se říká, cesta do pekel je dlážděna dobrými skutky. Připomnělo mi to Duškovi 4 dohody a jeho „Okamžitě se uklidni“ nebo „Jdi za dveře a vrať se, až budeš hodný“. Pokud to vezmu podle této logiky, tak když si nakopnu palec a začnu bolestí nadávat, tak jsem zlobivá. Když má Ondra hlad a řekne mi to, zlobí. Když se někdo polije a chce se dojít převléknout, je to taky zlobivec. Já vím, teď si myslíte, že už se mi mlíko tlačí na mozek (mimochodem další fráze, kterou nemám ráda), ale já si prostě nemohla pomoct. Tím neříkám, že někdy nejsem bezradná, ale holt to k životu už patří. Ostatně, až někdy pochopím chlapy jako takové, budu si pískat.

Fascinuje mě, jak je prcek nejspokojenější, když je nahatej. Někdy, když bečí, tak ho vysvlíknu a je ticho. Otevře oči a začne pozorovat holčičky nebo hračky nebo mě… prostě jako by najednou svět získal na zajímavosti. Co je tak jiného na tom být nahatý?! Nechápu. Asi taky nějaká chlapská záležitost.

Taky se musím pochlubit, ale konečně se vydávám do společnosti. Sice ji především tvoří pejskaři, ale už i to je pokrok. Zatím mám na kontě jen jednu poblitou židli (samozřejmě, že čalouněnou), ale jinak si myslím, že dobrý! Vycházky s lidmi jsou super, člověk si pokecá a příjemně se odreaguje. Dřív jsem do lesa utíkala pročistit si hlavu, vyblbnout se o samotě a teď je ta společnost taková vítaná. Asi stárnu.

Někdy mi přijde, že pokud člověk někam dorazí s prckem, tak se v lidech spustí něco jako „pozor, speciální situace!“ a začnou se chovat jinak. Snaží se o skřítě zajímat a tak, jako by se matka jinak mohla urazit. Nebo to bylo nepsané pravidlo. Takže… vy všichni, co se cítíte nesví vedle ženských s capartem… prostě dělejte, že tam ten capart není. Nemusíte ho hned hladit, chovat, cokoliv. Stejně, pokud spí, tak jeho vzbuzení je to poslední, co, my matky, oceníme. 

:-)