Egle!

Prcek roste a začíná čím dál tím méně spát. Ovšem aby se zabavil samostatnou badatelskou činností, to ne. Preferuje objevitelské hromadné výpravy. Megaloman. Zkusila jsem mu osamostatňování se zpestřit a pustila na něj psy. Holčičky se na něj vrhly, očuchávaly ho, pokoušely se ho blízat, pak si i vedle něj lehly. No, úspěch to, zatím, nesklidilo, ale chvíli ho zabavily. A to se počítá.

V noci miluji houpací křeslo. Malej se pleskne na kojící polštář, kde je víceméně zaklíněný a člověk s ním houpe, dokud nezavře oči. Pak je třeba sílu spánku vyzkoušet, že se přestane houpat. Když i to projde, je čas dát ho do postýlky. No... dnešní večer mě skřítě dostalo. Nakláněla jsem se s ním nad jeho ložem, když naplno otevřel oči a s bezbřehým dobrosrdečným výrazem prohlásil: "Egle?" V nohách jsem měla 17km, Ondra provokativně spal obalený holčičkami a tak mě to skoro položilo. Znělo to jako otázka "to je všechno?" nebo "a jakou hru si dáme teď?". Ale nedala jsem svou slabost v kolenou najevo. Ani jsem neprobudila Ondru. Pokorně jsem šla znovu houpat.

Jen je škoda, že v noci nikdo nepíše, že člověk se nezabaví četbou statů a obrázky. V noci hlavně těmi obrázky. Což je nefér, brzy mě to donutí určo ke stalkingu vašich alb. Ale nemůžu za to, kdybyste byli vzhůru a postovali, tak by se to nestalo!!

Jinak těch 17km bylo skvělých, vydali jsme se s Bull sporty na prochajdu. Šli jsme přes Vodňany, krásné rybníčky, pak cestička mezi poli tvořená tunelem z křoví. Nesl Ondra, byla to operace, protože si nechal k Vánocům pořídit nosítko a začal si ho štělovat předtím, než se vyšlo (myslím 5minut předtím). A pak jenom, že mu to nejde zapnout. No, k dokonalosti to asi mělo daleko, ale malej držel, tak asi dobrý. Po 10km jsme museli zastavit, nechat malýho, kterej byl z Ondrovi ignorace jeho potřeb nepříčetný, chvilku vykopat, uklidnit a dotankovat. Bylo krásně, sedli jsme si u řeky, dali sváču. Mít dítě přidává nový rozměr a hlavně zen. Ale víme, že to jde a lidi k nám byli shovívaví, takže jsme se necítili jako zdržny a tak. Mám fakt štěstí na lidi. :-) Jo a konec zakončený ve staekové restauraci v Chvaleticích... bože, ta je tak výborná, že to nejde skoro ani slovy popsat!!