Bulíci a děti: Část III. – Mimčo lezec

Doteď jsem psala o tom, jak jsem seznamovala psy s miminkem. Tedy čuby měly zájem, mimču to bylo jedno. Teď se to ale začíná měnit, protože mimčo chňapá po různých věcech, ke kterým je schopné se samo přemístit, a touží objevovat. To je novinka, kterou je třeba vzít v potaz.

Neustále jsem slyšela, jak dítě se nic nenaučí, věcem nerozumí atd. Ano, zpočátku opravdu nechápe, ale člověk nikdy neví, kdy se to přehoupne do chvíle, že rozumí, ale neumí nám to dát najevo. Takže jsem k tomu přistupovala jako u štěnda. Pokud nechci, aby něco dělalo mládě později, nesmí to dělat ani teď. Tedy žádné vrtání v čumáku, očích či uších. Pokud tam ruka mířila, přesměrovala jsem to na tvář nebo mezi oči a čumák a se slovy ny-ny hladila psa s jeho rukou. Při tendenci plácat či pevně chytit kůži, jsem na ruku dítěte položila svou dlaň a opět jsem hladila psa se slovy ny-ny.

Lezení přes holky jsem nepovolovala.

Samozřejmě, mamka nemá oči všude a bulíci kontakt s dítětem mnohdy sami vyhledávají, takže se stalo, že mi sem tam něco uniklo. To se nedá nic dělat. Když jsem viděla, že malý drží některou z holčiček třeba za ucho, tak jsem jednou rukou uvolňovala jeho stisk a druhou drbala čubu za uchem a slovně jsem ji chválila.

Pokud jsem viděla, že malý chňapá po pacinách, zkontrolovala jsem, zda tam holky nemají nějakou bolístku, pokud ne, tak jsem to tolik nehrotila. Sledovala jsem jen, zda holky nezačínají vysílat konejšivé signály. Zívání, olizování se, pohledy stranou,..

NIKDY NEPODCEŇUJTE STAV PSA!

Pes není každý den stejný. Může být unavený, zpruzený nebo bolavý. Takže, co bylo v pohodě včera, nemusí být dnes. Jestliže se blížil synek ke spící holčičce, snažila jsem se čubu oslovit, aby se nelekla. Ona by ho nesežrala, spíše by prudce zvedla hlavu a… dostat klabákem fakt bolí, už jsem si párkrát myslela, že mám přeražený nos. OVŠEM, pokud se ratolest blížila k holčičkám místu, bylo dítko přesunuto. Klec a polštář na gauči, jsou posvátná místa, kam může lézt jenom ve chvílích, kdy tam holky nejsou.

Pokud se vrátily holky z tréninku, nechala jsem je v jiné místnosti, pokud jedna z nich, zavřela jsem ji do klece, aby si pořádně odpočinula.

Krmím syrovým masem, takže do žrádla dítě sahat ani nemůže a to z hygienických důvodů a i z toho, že prostě je do 2 minut pryč. Granule by pes také neměl mít permanentně k dispozici. Dítě je teď moc malé na to, aby do žrádla sahalo, protože by se na granuli akorát tak začalo dusit. Ani později ovšem nevidím nejmenší důvod, aby do žrádla sahalo.

Jemné žďuchání čumákem nevadí, naopak, zlepšuje to, dle mě, motoriku dítěte, to samé těsné procházení psa kolem dítěte. Pes se stává součástí věcí, které motivují dítě k lezení. Za kontakt a dovolení kontaktu (lehnutí si vedle dítěte či jen tak na zemi mimo posvátná území) jsem chválila slovně a už i s pamlsky. Holky se učily, že být s dítětem je vlastně príma a přináší to spoustu kokin, i když sem tam trošku za něco zatahá. Stále platí, že pro ně ne úplně pohodlnou situaci řeším já, nikoliv ony.