Bulíci a děti: Část II. – Mimčo na zemi

Opět uvádím, že nejsem profesionální kynolog, stejně jako odborník na psycho-motorický vývoj dítěte. Tohle období už je u dětí individuální, stejně jako přístup rodičů. Já popisuji, jak jsme to dělala/dělám já, abyste věděli, z čeho vycházím.

Mezi 2. a 3. měsícem už začínám pokládat dítě na zem, aby mělo dost prostoru na „pohyb“, více podmětů na sledování a taky bylo více součástí okolního mumraje. Což odstartovává novou etapu soužití mimča s holčičkami. Stále je to ale o tom, že je to pasivní člen domácnosti, který nejeví potřebu nějakého kontaktu se psem. Tahle část má několik fází.

Nejprve pokládám mimčo jen tak, ono ostatně zatím ten svět tolik neobjevuje, sem tam kolem hlavy chrastím hračkou. Pokud je na bříšku, lehám si proti němu, abychom byli ve stejné výšce. Pak na dosah dětských tlapek dávám hrazdičku a nakonec kolem něj pokládám hračky tak, aby na ně nedosáhlo a lákalo ho to k nějakému pohybu.

Opět bylo třeba holkám vysvětlit, že i když dítě není v mém náručí, je stále pod mým dozorem. Tedy není nechtěné, ani opuštěné a ani nemilované. Nepoužívala jsem pamlsky, protože holky koukají víc na pamlsky, než pod nohy a na prcka by šláply. Takže jen slovní povely a drbání. Když se mi zdály moc hrrr, tak jsem je dala pod povel, nebo si je vzala k sobě.

Ideální je, abyste, pokud budete mít nějakou speciální dečku, nechali dečku očuchat. Chrastítko jsem nejdřív zkoušela bez prcka. To samé hračky, protože některé mají v sobě pískátko, tak na ty jsem byla opatrnější, protože písky písky, že jo. Pro holky to byl trošku výcvik na canisterapii. Různé druhy šustění, zvuků (kulička kutálející se po nevím čem, rolnička, kuličky,…), všelijaké povrchy a na nic z toho nesmí reagovat.

Na pokládání se mi nejvíc osvědčilo pěnové puzzle pro novorozence nebo protiskluzová podložka do koupelny s vyšším vlasem překrytá dekou.

Další těžké období je, když si dítě s hračkami začne hrát, různě s nimi trhat a de facto je vyzývá ke hře. To je pak přehlídka konejšivých signálů, když ví, že jako by neměly, ale zase chtějí... hodně chválit. Když byly klidné, vzala jsem sem tam i ty pamlsky, ale ne TOP, žádné voňavé sušené maso, prostě třeba granule.

Zpočátku jsem byla vždy v těsné blízkosti u něj, ale pak jsem byla sice stále na dosah, ale už jsem si dělala i nějaké věci (vaření, čtení si,…)

Dejte si pozor, abyste nepoložili dítě „na cestu“, kterou pes chodí/vybíhá, když cokoliv. Štěkání psa zvenku, zvonek… protože třeba naše holky nabíhají takovou rychlostí ke dveřím, že bych se bála, že malého škrábnou nebo o něj typicky bulíkovsky zakopnou.

Pak se dají i v blízkosti prcka dělat různé psí hlavolamy (pes ale nesmí mít pocit, že mu to prcek může vzít a hlavolam nesmí rejdit po zemi, musí byt na neklouzavém povrchu, aby opět nehrozilo, že s tím dojde k malému). Venku to opět jistilo dítě v šátku, vodítko s amortizérem, rozdvojka a sedák. Musím říct, že na tuhle dobu, stejně jako v těhotenství byly super základy dogfrisbee. Určitě by byl super i nosework, ale ten neděláme (zatím).