Návštěva ortopeda

Fanda dostal předepsanou kontrolu kyčlí, takže… jsme museli do Českého Krumlova. Tomu předcházelo rodeo typu přihlášení na pojišťovnu se sprintem na matriku. Naštěstí je Fanda natolik dobrá výmluva, že to všechno oběhal Ondra. Proč je to takový vopruz? Úřad s matrikou v Českém Krumlově je na náměstí… no a tam je zakázaný vjezd, takže se člověk pěkně projde. To, že se to má dělat do 8 dnů po narození vnímám jako byrokratický detail.

Na poliklinice všechny čekárny byly takové… jako čekárny, jen čekárna na kyčle byla chodba. Na místech k sezení byla vyskládaná přehlídka nejrůznějších typů autosedaček. Ano, nikdo tam nepřijel s kočárkem, ani nepřivedl dítko v šátku. Pak, že český národ trpí a nemá na nic peníze. A dva přebalovací pulty byly obsazené svrchními oblečky těch, co měli štěstí a dorazili, když byl pultík volný. Jeden byl 1. jakosti s měkčením, 2. byl prosté dřevo… nechápu, ale co. S omluvným výrazem jsem se vprdelila mezi autosedačky a tu svou s Fandou jsem položila na zem před sebe a drkáním do držátka jej kolíbala. Spal.

Zjistila jsem, že Fandu oblíkám hodně na lehko. Při pomyšlení, že na něj rvu tolik vrstev, co ostatní maminy, mě berou mdloby. Už teď mám co dělat, abych mu nezlámala všechny prsty na rukou a nevykloubila rameno. Stejně jestli bude jako každý 2. šermíř, tak si s ramenem hne, protože šermíři neposlouchají, dokud se tělo striktně neohradí, takže v nejhorším bych načala jenom něco, co si stejně potom dorakví sám, že jo. Nemluvě o tom, že asi na rozdíl ode mě všichni měli auto zaparkované u polikliniky. No a co! Všimnout si té odbočky nebylo vůbec jednoduché a… zajet na sídliště o kus dál bylo snesitelné řešení.. že jo. Jistěže bylo po pracovní době, takže tam bylo mrtě aut. A… ano, parkoviště před poliklinikou de facto zelo prázdnotou. Až na ta auta mamin, co se mnou byly na vyšetření.

U doktora si Fanda vzpomněl, jak se choval při vyšetřeních v břiše. Takže doktor na mě, ať ho uklidním, zafixuji a zabavím. Ne, nechtěla jsem mu vysvětlovat, že chrastítko na dítě v jeho věku prostě nezabírá, tak jsem na skřítě mluvila a drtila ho v rukou a stejně to nepomáhalo. Malej Šuhaj si o tom myslel své a ještě, než se definitivně rozeřval, se pokusil doktora počůrat. Doktor byl ale mazák, takže i přes 2 minuty trvající spršku, žádný demage neschytal. Příště prý mám donést chrastidla a prostě cokoliv, co ho zabaví. Slíbila jsem, že se pokusím.

Závěr? Zjistila jsem, že mě setkávání s jinými maminami frustruje… asi se nad sebou budu muset hluboce zamyslet…

Přikládám foto rodinné pohody, když čtu ostatním Řecké báje a pověsti od Petišky. Bhadra je na fotce taky, jen je pod peřinou a je o ni zaklíněná Chilli.