A je to tu!

Už jsem skoro zapomněla na těhotenské probdělé noci. Naštěstí jsou té lásky a zase se mi připomínají. Nu, alespoň mám čas rozjímat. Čtyři hodiny ráno jsou na to přímo ideální! 

Naše dítě roste jako z vody. Jak to vím, když ho potkávám každý den? Jednoduše. Povodňová lajna se neustále zvyšuje a i tak už mi sem tam zmizí věci na stole. Skřítě totiž objevilo dobrou kombinaci v podobě nohou na špičkách, natažení se a pomalinkého postupu prstíčky po desce stolu. Je fakt účinná. Jo a taky už vyřešilo problém vzdálenějších předmětů. Stůl se dá totiž oblézt kolem dokola!

Celkově se z něj stává poměrně vyčůrané stvoření. Tak třeba ví, že holčičky má hladit. Ovšem je to poměrně boj, protože ony mají cecíky a tlapičky, které jdou uchopit! Takže je třeba se podívat a když se ošklivá supí máma kouká, tak se šudlají, aby se neřeklo, ale pak se zkusí sjet níže po stehně a uchopit tlapička a… „Františku, NE!“ Většinou ten malý prevítek nadskočí a začne rychle odlézat z místa činu, popřípadě naznačí šudlání, jakože prostě zásek nebo co. Hlavní problém je u Chilli, protože ona se u něj pořád drží, lehá si k němu a nejde odvolat. Jako jde, přijde, ale po chvilce se k němu zase vrátí. Má na to přeci právo! Myslím, že Bhadra je místy ráda, že si Chilli našla nový objekt svého vtěrkování se.

Jako máma bych to neměla přiznávat, ale teď to období je fajn. Fanda zkoumá vše kolem sebe. Prohledává šuplíky a nachází zajímavé věci. Třeba našel prehistorickou počítačovou myš od IBM, chytil ji za drát a jak tak visela, začal do ní foukat. Našel různé kabely, jejichž konektory se snaží cpát do hraček. Musím si udělat mentální poznámku, že vynecháme filmy jako je Frankenstein či Frankenweenie.

Fanda stále štěká. V pátek přišel Ondra domů, holčičky se připravily za dveře kuchyně, jak jsou zvyklé, a mládě se k nim přidalo. No, a protože šla s ním i zároveň jeho sestra, což holky nevěděly, kdo to je, tak se rozštěkaly. Vlastně by tam mělo být měkké „i“, protože se rozštěkali všichni tři…

A poslední příhoda. Romanka (Ondrovo sestra), si tak hladila Chilli, která se k ní nasáčkovala (holky se u ní střídají), když se dívala na horor. Hladí ji a říká: „s takovým psem bych se asi v baráku nebála“. A my oba s Ondrou výtlem, protože obě holky jsou srabi a klidně by nás všem démonům a duchům předhodily! Jako štěkat to jo, ale to je tak jako všechno no.

A takhle tady žijeme.

Dítě štěká. Psi štěkají, ale ve výsledku by nás všichni tři vyměnili za kus žvance…

Ach jo, jsem chudák.