Bulíkovská dilemata

Bulíci jsou jako děti. Tedy nejen v tom, jak k nim přistupuji já, ale také v tom, jak vnímají a interagují se světem. No a děti mají rády své rituály. Takže i když by už hrozilo, že zapomenete, oni vám to v případě, že je daná věc naplňuje, mile rádi připomenou. No a to je ten problém! Máme s mužem rozdělené činnosti. Jak u Fandy, tak u holčiček. Je to super, spousta párů je složeno z pejskaře a nepejskaře, takže pejskař si všechno musí dělat sám. Takové lituji, ale na druhou stranu pak nemají šoky jako já.

Ondra dneska přespával jinde a z toho vyvstala spousta problémů.

Spaní!

Každá holčička má svého spacího vůdce. Já mám Chillinku, Bhadra má Ondru. To znamená, že když si zalezeme pod peřinu, holčičky si počkají, až nazdvihneme svoji peřinu a oni si zalezou pod ni také. No, jenže teď Bhadra ležela chvíli na Ondrově peřině, a pak jí došlo, že tu asi nebude, tak se jala zalézt pod mou peřinu, kam už se vpelešila Chilli. Takže hlavu měla zkroucenou na ní a mně končila její zádel přímo u obličeje. S hlasitým povzdychem (jak to dělává Bhadra), jsem se otočila na druhou stranu. Naštěstí holky neprdí, protože to bych diktátorsky Bhadru vykázala do exilu.

Vstávání!

V půl šesté ráno mě cosi oslizlo. Chillinka. Normálně je na Ondrovi dát holky vyčůrat a dát jim snídani. Jenže on tu teď nebyl!! Bhadra by spala klidně do… hodně dlouho, ale Chillinka na to tolik není. Odstrčila jsem ji a převalila se na druhý bok. Za chvilku přes mou hlavu cosi 4x zakoplo (každá noha zvlášť) a pak mi to sedlo na hlavu. Opět jsem to odstrčila. Na krk se mi položila její hlava. To mi nevadilo. Začalo mě to lízat. To mi vadilo… Nakonec jsem po cca 15 minutách absolutně marného vzdorování vstala, vyhodila je do jiné místnosti a slastně se vrátila do postele….

Za dalších 15minut vstal Fanda…

Ach jo, jsem chudák!!