Před Bhadry porodem

Fena má mít na porod klidné tiché místo. Přečetla jsem to schválně nahlas asi třikrát, ale Fandu víc zajímala hrazdička, takže z toho asi nic nebude. Poslední dobou se z něj stává hajsavka. To bude asi tou rýmou. Tak třeba vyhodnotí jako ohrožení na životě, když mu otírám vlhčeným ubrouskem pomerančový džus z hlavy, když pije a on se omylem odpojí! (No co, nikdo neříkal, že k mateřství člověk potřebuje umět otevírat džus, že jo) Taky dítě klibmá a člověk si pšíkne. To rovnou můžete začít uspávat nanovo. A to, že ho mají probudit hlasité zvuky, že je to správně vývojově, mi v danou chvíli ani trošičku nepomáhá.

Bhadra je zenový mistr a mírumilovné prostředí chodí s ní… pokud se zrovna rozhodne chodit, což se teď tak moc nestává. Leda při blbnutí s míčkem, nebo když se nám zahradou projde kočka. To, že já z toho mám nervy, jí vůbec netankuje. Vždyť já už rodim dva dny! Je to mezulán. Snažím se k tomu přistupovat seriózně, jako, že jsem přeci chovatel, čuba bude mít štěňata… ale zatím jsem ve fázi „prdelka moje bude mít miminka“.

Dneska vyběhla střemhlav ven a zastavila se až u mých měsíčních jahod, jejichž listy začala drásat. Takže nejen, že jsem tyran svého dítěte, ale taky týrám své psy hladem, kdybyste náhodou nevěděli. Pak se šla uklidnit do křoví, kde si nechala větvičkami hladit záda. Nevím, jestli to dělá ještě jiné plemeno než bulík, takže to popíšu. Pes ztuhne a začne se pomalinku pohybovat dopředu. Ale veeeeelmi pomalu. Opatrně přitom našlapuje a má úplně zfetovaný výraz. No, hlavně, že se umí odreagovat, ne?

Měříme teplotu 3x denně vedeme si záznamy, mažu jí cecíky a bedlivě pozoruji jakoukoliv její změnu. Dneska mi konečně přišlo všechno, co jsem potřebovala, abych se cítila víceméně klidná a absolutně připravená. Psychicky se též připravujeme s Ondrou na dozor 24/7. Jsem na nás dost zvědavá. Taky jsem řešila, na jaké granulky štěnda navyknout, aby nebyly moc drahé a nevadilo budoucím majitelům v nich pokračovat a zároveň, aby to nebyl obilný šrot… je to těžké.

Ano, jsem chudák.

Já jsem pravý chudák, Bhadra chudáčkovství jen simuluje. Chilli je černé monstrum a malej je zákeřnej skříťák.

Ale jinak jsme, řekla bych, normální rodina.

P.S. - hlášky naší rodiny:

Ondra nakupuje v Kauflandu igelity, když se maluje, do porodního boxu, paní prodavačka je mladá a asi se chce seznámit.

Prodavačka: "Jé, to byste mohl pak zajít i k nám!"

Ondra: "To by se vám nelíbilo, na co chci ty igelity použít"

Prodavačka sklopila zrak a už se ani na něj nepodívala: "Omlouvám se."

...

Ondra běhá ve Stromovce s Chilli, Chilli má náběh na falešku, takže má povislé cecíky. Vidí tam dva bulíky, tak se s nimi pozdraví. Po chvíli holčina se zamyšlením říká: "My se vlastně známe z bullsportů! Ty jo, Chilli je tak tlustá, že jsem ji ani nepoznala."

(podle popisu bulíka majitelka Neshe :-D )

Ach jo...