Poučka: Nedělejte z dětí plyšáky!!

Je to roztomilé, když dítě vypadá jako medvídek nebo sobík, ale je nenechte se tím zmást! Je to tuze nebezpečná věc! Plyšáci totiž patří Chillince! Jelikož trošku přituhlo a skřítě nachcípalo, tak jsem se rozhodla, že mu obleču overal i na doma. Chovala jsem ho, konejšila. Chilli za mnou chodila jak ocásek. Řekla jsem si, že se evidentně nudí…

Když příšerák přestal vydávat zvuky, tak jsem si s ním sedla na gauč. V tu ránu u mě byla černá zhouba a jala se objekt očichávat. Najednou očichávala jedno místo nějak podezřele dlouho a malej mi začal trošku ujíždět. Zbystřila jsem. Chillas měla v tlamě sobí parůžek a spokojeně ho žužlala. Okřikla jsem ji a ona šla na druhou stranu spícího drobka. No a našla další parůžek, tentokráte na nožkách! Prostě ji to lákalo, ta heboučkost, ty parůžky… evidentně, potvora, tušila, že v tom je navlečený skřítek, protože byla velmi opatrná, šupák.

Dítě s rýmou je poměrně živé a živelné ozvláštnění dne. Ono to totiž nemůže s plným nosem pořádně pít, protože to nemůže pořádně dýchat. Kdyby mi někdo řekl, že dítěti budu soplíky odsávat vysavačem, asi bych si o něm myslela, že je blázen… je to docela sranda… jen se musíte trefit do kmitající se nosní dirky zmítajícího se tvorečka, který si nemyslí, že je to dobrý nápad. Poté, co profouknete dirky a tak nějak doufáte, že to, co se do speciální hadičky nasálo, je opravdu sopel a ne kus mozku, to chce ještě poškádlit Vincentkou… Ještěže jsem se učila v kendu čekat na okamžik, kdy protivník poleví a odkryje zásahovou plochu. To tak máte v ruce Vincentku a sledujete pohyby hlavy, rukou a ještě občasné prohnutí celého těla. Tak silný náznak odporu a nechuti by slabší povahu určitě zlomil, ale ne mě. Zase mám roli záporáka… a přitom jsem taková křehká jemná a hodná bytost.

Jsem chudák.

Učím se háčkovat, spousta lidí, co mě zná, to vnímá jako přechod na temnou stranu síly, ale já to vnímám jako super činnost. Když je jeden nevyspalý a moc mu to nemyslí, je manuální činnost hrozně povznášející… žel, nejde mi to, ale myslím si, že je to tím háčkem i tou vlnou nebo jak se tomu říká. :-P

Bhadra.

Bhadruška si zvyká na porodní bednu, kterou v pondělí Ondra udělal. Skluz „jenom“ 4 dny je docela dobrý. Na Ondru (doufám, že to nečte :-) ). Čuba si musí zvykat, aby nebyla vystreslá z toho, že ji tam pak budeme cpát, až bude rodit. Protože už mi pár „dobrých“ duší řeklo, že jejich čuby rodily o 5 dnů dřív, tak jsem se úplně zhrozila, jak moje miminko bude trpět, bude vystresované, nepochopené, na pokraji zhroucení. Jak ale nacpat Bhadru do porodní bedny? Jak zařídit, aby ji preferovala a milovala? Po krátkém zamyšlení jsem zkusila jídlo. Furt čeká v kuchyni, až bude další porce (jo jo, jsem tyran), tak jsem ho dala nad porodní box. Bingo. Přesto Bhadra opouštěla poměrně často bednu, kdykoliv jsem šla do kuchyně. Chtělo to větší kalibr. Znovu hluboké zamyšlení. Polštář. No jasně. Hebounký, nadýchaný, měkounký polštář! Dámy a pánové, slavím úspěch, Bhadra leze do porodní bedny sama. Za a) je tam ten polštář (návštěvy mají smůlu) a za b) tam nepouštíme Chillinku, takže se tam může rozvalit, jak chce.

Ano, teď je prostor proto mě pochválit.

Vysosávám teď rady od chovatelů, takže už mám objednané eňo ňůňo deky, pro jistotu 3, aby Bhadruška i štěňátka byly v co nejvyšším komfortu. Také je objednané sušené mlíčko pro štěňátka a kojenecká sada pro štěňátka. Neodolala jsem a objednala i malé rozlišovací oboječky… doufám, že budou mít krásně sytou barvu!! 

:-)