Cesta za dobrodružstvím

Ondrovi někdo v práci řekl, že je to super, že malému pomalu budou 3 měsíce, tak že bude k nám konečně moct nějaká návštěva. Ondra se prý jenom pousmál, řekl, že u nás už bylo cca 50lidí a o víkendu, že jedeme do Prahy. Trošku předbíháme, asi.

Balení věcí bylo náročné, co všechno vzít? Co nevzít? Nebude to už moc úchylné? A co je komu do toho, že to bude úchylný!!! (a rychlé cpaní kravinky do kufru). Studentská léta, kdy jsem preferovala bágl, odezněla. Kufr je mnohem pohodlnější na vy orientaci se v něm a rychlé dohledávání věcí. No, už to prostě nemá to kouzlo věcí poházených okolo a ani opatrného procházení uličkou autobusu, kdy každý z pasažérů sedících v uličce dostal jemnou ránu… Všechny kravinky jsem si obhájila tím, že prostě to auto uveze, kufr se dá zavřít i násilnou cestou a třeba to není ani taková blbost. Největší část kufru zabírala termo-deka a plínky. Nechyběla ani žabička na měření správné teploty vody. Ono se řekne, kontrolujte to podle lokte ve vodě, ale na mě je ta „pro něj OK“ voda horká… ehm… tak abych nevyrobila 4 zmrzlého muže…. (jojo, to je přesně tak blbůstka, kterou mám potřebu obhajovat). No a do zbylých míst se narvaly hračky.

Výprava to byla veliká. Věděli jste, že mezi Borkem a koncem dálnice za Táborem není jediná benzínka, kde by se dala koupit dálniční známka? No, my (taky) ne…

V Praze to bylo pro prcka nové prostředí, což se projevilo jeho hlučnější nervozitou, která se pak přenášela na mě. Naštěstí všichni krom mě a prcka, zdá se, to brali v pohodě, takže asi dobrý. Jen na velké cestování po Praze jsem neměla. Stačila mi prochajda po okolí. Potkala jsem taky svůj velký mama-vzor Lucku. To je člověk, který k nám před cca rokem přijel, a já její ratolest slyšela brečet jen ve chvíli, kdy jsem ji měla v náručí. Neuvěřitelné. Ukázala nám manipulaci se skřítětem, do toho si plně ošéfovala to svoje a ještě nám darovala bednu oblečení… do toho jsme hráli deskovky, povídali si, překřikovali prcka,... super strávený čas. Sice jsem se moc nevyspala, ale to je jen detail. Ono taky když jednoho nenapadne sáhnout si do postýlky, kam ukládá prcka a nechá ho ¾ dne na pořádně tvrdém povrchu, tak se není co divit. Ondra byl na tom podobně, tak se dopoval výbornou kávou. Já na něj smutně koukala, protože dát prckovi ještě kvalitní kofein, tak to by byl už moc nátěr.

Oblečení se zamazalo a vystřídalo kompletně, i lehce chybělo. Plínky ok, vlhčené ubrousky se dokoupily. Z hraček jsou Céčka úplně the best! Dá se na ně přidělat cokoliv kamkoliv, dají se odkudkoliv kamkoliv natáhnout a zaseknout tam.

Zkusila jsem si, že cestovat lze, že lidi jsou v pohodě, dokáží prcka taky pochovat a přejít nějaké mé rodičovské nedostatky. Taky jsem se konečně mohla zapojit (a vyhrát) do válek o Kid Power. To je rozhodovací pravomoc, kam a jak se půjde, dle „síly dítěte“. Kid power se vypočítává z věku dítěte, počtu dětí a úrovně pokročilosti matky (čím nižší, tím pro KP lepší). Jelikož level mateřství mám horko-těžko na 2 (plnila jsem questy Výlety do okolí a to mi přidalo pár bodů zkušenosti) a proti mně stála Lucka, která už má tak lvl25, tak to nebylo tak těžké. Ale výhra je výhra!! (Asi jediná, za celý víkend, ehm...)