Canisterapie, dítě a já

Na jednorázovky s sebou nosím Fandu, protože Ondru zneužívám jen na ty pravidelné, kde by to s ním šlo mnohem hůře. Bála jsem se toho, aby u toho nebečel a nestrhával na sebe zbytečně pozornost, přeci jenom lidi chtějí canisterapii, tedy psa, ne skřítě. Počátky canisek s Fandou byly vratké, dítě odložené na šátku v rose, celé mokré a jiné vtipné věci… ale už jsme si to nějak zajeli a řekla bych, že to poměrně funguje. Bhadra relativně poslouchá, takže ji mohu mít bez vodítka (tímto se omlouvám Petře, protože neustále ta ďura dneska provokovala chudáka Brita, který si povely ještě zažívá a ta klabatice je zkrátka hajzlík), a navíc to máme už zajeté, kdy ví, co se po ní chce, takže spolupracuje. Fanda většinou se zájmem pozoruje. No a prokrmuji piškoty střídavě jeho a střídavě Bhadru. Na žrádýlko jsou oba zatížení stejně.

Dneska to vypadalo, že to bude trošku jiné, protože malému rostou zuby, což se podepsalo na jeho náladě. Naštěstí jsem se stihla dovybavit tyčinkami, které vydrží o něco déle než piškot a cpala do něj ty. I přes to, že se párkrát ozval, bych řekla, že to bylo v pohodě.

Při ukázce poslušnosti štěkala jak Bhadra, tak Fanda, no nemilujte je.

Bhadra poté, co si chvilku lehla, doma řádila jak namydlená střela. Provokovala Chilli, vyzívala ji ke hře na honěnou, takže mi nezbývalo nic jiného, než krýt Fandu vlastním tělem. I tak ho stihla probíhající Chilli olízat. Nechápu.

Vím, že nejsem školený sociální pracovník ani speciální pedagog, ale i tak se snažím dělat canisterapii správně. Mít vše připravené a u pravidelné akce někam směřovat, dávat si cíle. Jedna paní z jiné organizace nám říká, že jsme „jen“ nadšení pejskaři, ale… každý má právo na názor a já s tím jejím nesouhlasím. Muhehe.

Některým přijde divné, proč to vlastně jeden dělá. V zácviku jsem to dělala absolutně na vlastní náklady, teď mi od července Hafík proplácí benzín (což je super, protože výlety do Písku jsou prostě daleká trasa). Dělám to, protože je to fajn a dělá to dětem radost. Taky je to propagace plemene, kdy ukazuji, že bulík je prostě nejlepší pes na světě, přeci… (dobře i ti vaši nejsou špatní, ale… jako.. víte…). Dneska mi jedna paní učitelka řekla, že Bhadra je pitbul a že jí moc nevěří a držela se od ní dál. Od maminky už jsem to slyšela, ale od paní učitelky to byla premiéra. No, nedá se svítit, někdy se nezadaří.

A takhle tady žijeme.

Bhadra si dneska vyhlídla Peťu, trápila a provokovala jí psa, z batohu jí sežrala kus sušeného masa…

Ale jinak mám hodný zvíře… fakt!

Vlastně všechny…

protože trápí mě, tak na ostatní jsou pak hodní…

víte…

jsem chudák.