Život s racochejlem

Někdy jsou dny na pěst, někdy Blbec a někdy jsou to prostě jen dny. Dneska byl den Blbec, kdy jsem si říkala „co ještě!“. No, ale to se nedá svítit. Jako příklad uvedu rozkousání barefootových Fandových botiček Chilliňourem. Byla jsem tak naštvaná, že se schovávala za Fandu a pro sichr se k ní přidala i Bhadra. Co kdyby náhodou, že jo. On by je nedal, mizera.

Na mateřství je nejhorší ten pocit, že něco nemůžete. Tak třeba, že se jen tak nemůžete sebrat a jet do kina. Né, že bych to předtím dělala, ale MOHLA jsem a ten pocit byl evidentně důležitý. A tak jezdím na akce a dámské jízdy! Zjistila jsem, že dámská jízda, kdy kamarádka má novorozeně, je taky dámská jízda, páč novorozeňátka jsou klidné tiché uzlíčky a vůbec neruší. Bohužel, skříťák už musel být odsunut, respektive předán do péče tatínkovi a jeho sestry (pro sestru to bylo mírně náročné, ale zvládla to). Další dámská jízda byla ve výborné italské restauraci. Pokec byl úplně nejlepší a zlepšilo mi to náladu o spoustu příček. S kamarádkami jsem mohla zahodit za hlavu starosti s Bellinkou, které mě teď sužují asi nejvíce.

Taky jsme byli jako rodina na Staf Bull Show. Kvůli zachování zdravého rozumu nás i Ondrovi sestry, jsme nechali Bhadru u Monči (to je ta s těma slintacíma boxerama), takže nám tedy jeden člen chyběl, ale i tak nás v garsonce bylo až až. Parta výborná. Je super někam patřit. Ať už do skupinky, se kterou trénujeme, tak do skupinky lidí s klabonosýma obludkama. Navíc na bull sportech je fajn to, že jdou dělat i v těhotenství a i s malým prckem na zádech, což o jiných mých sportech, bohužel, říct nejde. Bohužel, povedlo se nám v sobotu večer Chillinku opařit, když se rozpůlil hrnek s horkou vodou a kus se na ni vylil. Ondra ji hned vzal a dal ji pod studenou vodu. Bohužel, teď má hnisem slepené fleky na zádech. Prdelka.

Jinak Ondrovi se začaly líbit Fandovo skřeky, respektive citoslovce. Fanda se naučil výraz pro „pálí“. Je to „pháá“ s takovým mysteriózním výdechem a napůl šeptané. Takže stačí jen prcka poslouchat a buď se pohybuje u trouby, myčky nebo topení. Většinou na i jen teplou věc krátce sáhne a rychle s rukou ucukne s tím tajemným „phá“. No a to by to nebyl tatínek, kdyby to po něm nepapouškoval. Říkám mu, ať ho učí normálně mluvit a co on na to? „Když to Fandovo je lepší!“ A vychovávejte to dítě potom!

Jsem chudák

P.S. – abyste neřekli, že nedokážu litovat své okolí, tak sem tam to jako fakt dokážu. Třeba jako včera, když jsem vešla do koupelny a Ondra na mě smutně hodí pohledem a kníkne: „on se mi vykadil do vany…“. To jsem s ním fakt soucítila. Dala jsem mu milující radu („tak to hold budeš muset vypustit, a pak tam dáš novou a je to!“), letmo jsem ho pohladila a zdrhla. Mládě celou tu dobu sedělo a zaujatě si pozorovalo palec.