Rodino-absťák

Dny se vlečou jak Bhadra v mokrý trávě. Ještě 1,5 dne. Snídám věci, o kterých vím, že z nich nebude tučňák nadsenej. Bude brečet a prat se s tím. Pestrá strava dle norem, prý. Sestřička říkala, že už několikrát se pokoušely bojovat, ale normy jsou normy... Roztekla se mi poleva a na noc si vyzebrala pro tukyho Espumisan. 

Kousu loupák a koukám přímo na plakatek s reklamou na monitor dechu, který mě kamaradsky upozorňuje na syndrom nahlehlo úmrtí kojenců. Pecka.

Potřebovala bych Fandoterapii s canisterapii. Prostě tulici hromadu.

Z nudy přičítám FB. Myslím si, že Češi už zabili v písemném projevu češství natolik, že ani tuna uprchlíků by to nezhorsila.

Mno nic... Jesteze existují fotky a videa.

Raději hukot, než tohle čekání. Odstrkovat Chillas, být pronásledována Fandou na záchod, přemlouvat Bhadru na čůrání a u toho usrkávat výborný čaj od Ondry. Bez nich je to jen časové Peklo, fakt... Vopruz... Nuda... Jesteze mám alespoň tučňáka, se kterým společně bojujeme proti nepohodlnym novinkám bytí.

Stejně by mě zajímalo, zda se na tomhle oddělení víc boji chřipky nebo ptačí chřipky..