Krátké shrnutí pojmů

Uspávání

To je stav, kdy se snažíte přesvědčit mládě, že je unavenější než vy sami. Na druhou stranu dítě ví, že jde do tuhého, a tak zapíná všechny záložní systémy, co má, aby potupné usnutí oddálilo na co nejdelší dobu. Ve chvíli, kdy zásoby dojdou, přepíná na berserka a jde do mínusu… Po uspávání člověk pak velmi ocení existenci seriálů, protože jejich délka je přesně taková, že ho jeden díl zvládnete v klidu dokoukat a jít spát.

Krmení

Malej začal jíst i jako sám od sebe, né, že by předtím jako nechtěl, ale nebyla mu tak docela dána příležitost. Teď jsou mu podávány především křupky, protože s těma svýma dvěma pidijektákama je schopnej akorát tak potravu nadrobit, nikoliv rozmělnit do stavu, kdy by ji byl ochoten pozřít. Pod židličku tedy většinou instaluji jednu z klabatých, aby neštěstí ihned uklízely. Problém je, že u křupek cítí stejný nárok jako u rozdrobeného jablka či okurky. Je těžké, jim to vysvětlovat, když jim to to skřítě nabízí. Respektive ono gesto, kdy vezme křupku a ruku, která ji svírá, natáhne k jejich klabáku, by se tak dalo vysvětlit. To, že ji pak nechce pustit a klabatá mu musí pracně lízáním ruku otevřít, je věc druhá.

Začala jsem holky učit, že nesmí. Přece mu nebudu dávat jídlo jen v jídelní stoličce, ne? Holky to pojaly jako lov a zkoušku mé ostražitosti. V tichosti se plíží sledujíc svou oběť, a pak… pak se stále šourají, dokud nemají klabák v těsné blízkosti oné křupky. Uši mají sklopené, což je znak neviditelnosti. Snad proto jsou velmi překvapené, když se ozve mé hlasité „NE“.

Štěstí, že někdy mladej vycítí nebezpečí a křupku si stihne narvat do chlebárny (viz obrázek)

P.S. – na Fandu hlasité „NE“ vůbec nezabírá

Ach jo…

Jsem chudák