Focení v ateliéru

Musím se pochlubit, že tentokrát už mi žádné „Jéžíš on je fialovej!“ při prvním pohledu na dítě neuteklo. V klidu jsme s Ondrou počkali, až všichni odejdou, a pak Ondra, když něžně houpal spláclý opuchlý fialovo-červeno flekatý uzlíček, poznamenal, že je to Glumíček. Opravila jsem ho, že Glum nebyl tlustý, takže by byl vhodnější výraz Grendelek. Na to Ondrulák utrousil cosi ve smyslu a víš, že Grendelova matka nebyla ani zlatý drak a ani Angelina Jolie, že jo… Nesnáším ho.

Je hrozné, jak u druhého dítěte se spousty věcí neřeší. Tak třeba jdu dolů za Ondrou, že ze mě teče plodová voda, Fandu v náručí a najdu ho ZAMKLÉHO v koupelně. Slyšela jsem pak jenom zvuk dosrkávání kávy, vypínání počítače a odsouvání desky, kterou mívá přes vanu, aby na ni PC položil. Chvilku se ještě sušil a teprve pak otevřel. Dále notnou chvíli hledal mobil, aby zavolal mé mamce, že je potřeba hlídání. Cestou do porodnice si postěžoval, že jsem mu vypatlala horkou vodu a že hrozně dlouho trvalo, než se mu napustila teplá vana, a že když už se napustila, tak mi praskla voda…

Evidentně jsem ten den měla tajný bojový úkol překvapit co nejvíce lidí, protože když přišla paní doktorka na porodní sál a viděla kus hlavičky, trošku se lekla a řekla, ať netlačím, že si to musí připravit. Sestřička na mě cosi ve stylu „představte si, že jedete autobusem do Prahy a potřebujete na velkou a prostě to musíte vydržet“. Hlavou se mi mihlo cosi o Student Agency, polibku, zadku a skotu. Pak přišel hysterický záchvat, protože prostě jako… čekejte, když z vás leze ta největší část z velkého dítěte. Tímto se všem 4 těhotným maminkám, které čekaly v čekárně na glykemickou křivku, omlouvám. Tu připíchnutou na monitoru raději zapřu (tedy cca měsíc a méně před porodem).

Zpočátku Pája vypadal neodložitelně a děsně tulivě, ovšem jakmile mlezivo nahradilo mléko, tak se ta popelnice vždy tak přejí, že chtě-nechtě odpadne. I tak je to tulivý tvor, proto tuleň.

První noc proběhla poměrně hladce, jen jsem se blbě pohnula, Pája vypískl a probudil Fandu. Fandu si vzal k sobě Ondra, který s ním následně šel pro mlíčko. Hýbající se žížalu pak zkoušel uspat a nakonec ji uložil ke mně, kde po nějaké době vytuhl. Pak se probudil Pája, a protože koukal, což se moc často nestává, tak jsem s ním šla dolů a povídala si s ním. Jediný tvor v naší domácnosti, pokud nepočítám želvu Žolíka, co mě vyslechne a nedržkuje u toho.

No a tak tu žijeme. Jsem tu jediná ženská na dvě DeBullky a tři kluky-bulíky. Teď mi moc moc pomáhá mamka, ale... stejně....

Jsem chudák.