Favlík a Panda

Musím říct, že dvě děti jsou poměrně pohoda, dokud nejsou nemocné. Stačí nemocné i jedno a stává se to dosti vopruzem. Ale nevím, zda je to chorobou dětí nebo tím, že JÁ nemůžu pořádně ven. Jsem docela ráda, že jsem holky učila, jak se chovat k maličkému Fandovi, protože díky tomu jsou moje nervy dostatečně připravené na sledování toho, jak Fanda krouží kolem ležícího Páji. Párkrát jsem to nevydržela a položila jsem z druhé strany Chilli nebo Bhadru, aby dělaly živou bariéru. No co… jsou to vhodná plemena pro tvorbu ochranného valu.

Jinak jsem opět šťastná, že jsem nepodcenila výchovu Fandy vůči holkám, protože díky tomu Fanda ví, že na živé tvory se nešlape a ani se jim nešťourá do očiček a ani se je netahá za ouška. Co je trošku problém, je to, že se (při nedostatku zájmu z druhé strany) naučil házet věci de facto po holkách s tím, že je sem tam při rozmachu prostě trefí. Holky stojí, čumí a čekají, kdy mu to z ruky konečně vypadne. Což je celkem problém. Kdyby alespoň zakňučely nebo se stáhly… ale ne… oni ani prd.

Jediné, za co tedy ráda nejsem, je, že Fanda se díky neustálým soubojům s Chilli stal poměrně odolným a taky, bohužel, rázným. Jeho taktika je odstrčit rukou a rychle se otočit k „útočníkovi“ zády, což… děti podobného věku prostě neustojí. Ach jo. A jelikož ne vždy stihnu hlídat Páju i Fandu zároveň, tak… no, bude to těžké. Milé děti, třeste se…

co ukonejší nakrknuté rodiče? Čokoška?

Další, co je mírně nemilé, je, že Fanda je silně protektivní. Už jsem si toho všímala při hře Chilli s Bellinkou, kdy úplně natvrdo vlezl mezi ně a bránil Bellinku. Když to udělal prve, tak mě málem šmejklo. Holky si naštěstí hrály zlehka, takže Fandu zaregistrovaly okamžitě a do hry ho nezapojily. Ovšem jeho poslední zásah mě skoro dojal. Bránil Chillinku před Pedym!

…

Pedy je mopslík!

A takhle tady žijeme, můj syn je pacifista!

Pacifista v naší rodině!

Kam ty geny ulítly?!

Jsem chudák